Září 2016

Silnice

21. září 2016 v 21:04 | creepypasters |  Jiné příběhy
Poznámka:
Každý musel slyšet o soutěži u Jackie a já se do ní rozhodla zapojit. Pošlu svoji povídku Minimalismus, sice nevyhraji, ale jiskřička naděje zůstává. Ať u mě stojí všichni svatí.

Tato povídka mne napadla, když jsem chtěla udělat to stejné co tato dívenka. Enjoy.

7: 57. Tolik mi ukazovaly hodinky na mé pravé ruce. Povzdechla jsem si. Kdyby jsem chtěla jít přes přechod, musela bych ujít 200 metrů. 200 METRŮ! Na to nemám čas. Musím tu silnic přeběhnout. Pozorovala jsem všechny ty auta, jak se objeví a zase mizí. Nadechnu se a stoupnu si na šedý beton. Bůh nezabije malé dítě, Bůh není krutý, je to stvořitel světa. Nenechal by umřít malé děvčátko a už vůbec ne na slnici. Tak hrozná smrt! Představte si svůj mozek rozházený po cestě, kousky kostí se líně válí v prachu, společně se svaly a žílami. A ta bolest. Ohromný náraz, který roztříští vaši lebku, na miniaturní kousíčky bílého skla a ještě k tomu- aspoň tři vteřiny ještě žijete. To je odporné. Naposledy se nadechla a rozběhla se. Auta troubily, ale ona nic neslyšela. On mě nezabije, nedovolí to. Jsem roztomilá malá dívenka, mám přěd sebou celí život! Nenechá mě zemřít. Je to pře-

Muž, vysoko v oblacích, to všechno pozoroval. A smál se. Řechtal se, chychotal, mlátil sebou z toho, jak ho boleli jeho mohutné plíce. Bůh ležel v koutu místnosti, s podřezaným krkem.

Death is here

1. září 2016 v 13:14 | creepypasters |  Creepypasta
Poznámka:
Mo se omlouvám, za svoje chování, nemyslela jsem to zle, ty tři týdny byly náročný.

Na táboře, jsem poznala super člověka. Měl rád death metal, píše knihy a má super přítelkyni, která ho ke všemu nutí. (Jop, je trochu línej.) Byl to super vedoucí a jsme pořád v kontaktu, proto jim dám přezdívky, určitě je tu budu zmiňovat častěji. Elriwien (podle jejího DA) mi poslala super video, které si musíte pustit, here.

Užijte si creepypastu, o smrti, určitě jich bude víc.

Starý muž, stál u potemnělého okna, kouřil dýmku a svými unavenými oči, sledoval pochmurné ráno venkova. Večer pršelo, popadalo pár stromů a jeden zabil osma padesáti letou ženu, propíchl ji plíce. To se, ale dozví, až odpoledne. Jeho syn ležel v posteli, bledá tvář s pytlemi pod očima, ho velice trápila. Nedávno si uřízl šest prstů, dostala se tam nějaká infekce, která ho - i když si to starý muž nechtěl uvědomovat - brzy zabije. Mračna se vracela a přikrývka černé látky, brzy obalí celé městečko. Sledoval kameny dlážděnou ulici a všiml si černé postavy u uličky do Neinly Street. Vyfoukl hustý kouř a zaměřil své myšlenky na tu zvláštně vypadajicí ženu. Měla hnědou kůži, boubelaté prsty se přidržovali z dubu vytesané hůlky. Nešlo ji vidět do tváře, ale on věděl co tam najde. Smrti se bojíme, jelikož je jedno, jak umřeme, vždy to bude hrozná bolest. Zamračil se, žena byla už u sousedů. Po vrásčité tváři, mu stekla slza. Tahle věta vyděsila jeho syna ještě víc, než jeho krutá budoucnost.
,,Ta smrt se nějak rychle vleče."
Všechny zde napsané články jsou dílem autorky, kdyby jste chtěly sdílet můj článek či o něm něco napsat atd. prosím vás aby jste mně upozornily a dali odkaz.Pokud zjistím, že jste tak neudělali, budete shipováni a posíláni do prdele tak dlouho dokud nedáte odkaz na originál.